Město Erfurt si v roce 1291 oproti platbě 1000 marek stříbra pronajalo od
arcibiskupa Bernarda II . von Eppstein (1289–1305) právo razit mince a mohlo
tak razit stříbrné feniky podle vlastního uvážení, vyústila pozdější smlouva o
pronájmu v roce 1354 v nabytí úplného mincovního práva.
Město Erfurt předtím koupilo panství Kapellendorf, s jehož naby tím byl spojen
v ýkon mincovního práva, o které město tak usilovalo. Císař Karel IV. tento
fakt v roce 1352 potvrdil. O něco později prodal svá mincovní práva městu
Erfur t arcibiskup Gerlach, hrabě von Nassau (1346–1371) za 3000 marek
stříbra. Erfur t pak využíval svého práva razit mince a v yráběl drobné
stříbrné mince. Účelem bylo uspokojit potřebu regionálního trhu. Po roce 1400
proudilo do Dur ynska a tak i do Erfur tu stále větší množství grošů z Čech a
Saska.
Přibližně v roce 1450 nechala poprvé razit groše městská rada v Erfurtu.
Vzhledem ke stále se měnící hodnotě míšeňských grošů, které se v místních
oběhu vyskytovaly nejčastěji, dospělo se v roce 1465 k rozhodnutí tyto mince
orazit. Získaly se tak vlastní groše, aniž by bylo nutné razit mince. Vlastní
dobré groše tak byly zároveň chráněny před horšími mincemi. Dvě půlkolečka
označovala lepší a jedno půlkolečko popř. celé kolečko horší groše (půlgroše).
Provozování vlastní mincovny nebylo pro Erfurt vůbec levné. Opatření
ušlechtilého kovu ke zpracování, náklady na personál a udržení mincovny, ale
také drahé raznice zatěžovaly městskou pokladnu. Specif ické v Erfurtu bylo,
že od poloviny 15. století se jen za rok odeslalo 15 000 až 16 000 feniků jako
jakýsi dobrovolný úrok arcibiskupovi do Mohuče. Od roku 1534 se kromě feniků a
půlfeniků razily také trojfeniky. S výrobou vlastních tolarů, půltolarů a
čtvrttolarů se v roce 1548 začala psát zcela nová kapitola v mincovní historii
města Erfurtu. Rozhodnutí Erfurtské rady nechat razit městské velké stříbrné
mince, mělo politické pozadí. Pod vlivem Schmalkaldské války vnutil císař
Karel V. tehdy silně zadluženému městu platbu za smíření. Během konf liktu
mezi císařem a Schmalkaldským spolkem usiloval Erfurt o neutralitu, což mu od
obou stran pak přineslo rozsáhlé nepřátelství. Po vítězství u Mühlbergu dne
24. dubna 1547 požadoval císař Karel V. v této souvislosti reparace ve výši 30
000 guldenů, kterou se ve složitých jednáních podařilo nakonec zredukovat na
20 000 guldenů.
Okolnost, že město Erfur t od 15. století provozovalo opravdu úspěšně obchodem
se stříbrem a disponovalo přístupem k surovému stříbru a také výhodnou
vyhlídkou, že s ražbou vlastních tolarů by zároveň mohla bý t dlouhodobě jasně
zdokumentována politická samostatnost, přivedlo nakonec Erfur tskou radu k
tomu, aby od roku 1548 nechala vyrábět vlastní tolary.
Tehdejší mincmistr Albrecht Fröhlich raznice (horní železo a ražební štok)
objednal v Braunschweigu u v ýrobce raznic Moritze Eberhleina. Na lícové
straně těchto tolarů je jednoduchý městský znak se štítem s koly, helmou a
helmov ým klenotem, které drží divoký muž a divoká žena. Erfur tský opis z
roku 1548 vysvětluje nárok města Erfur t na nezávislost, zní následovně:
MON.REIPVBLICAE.CIVITATIS. ERFFVRDI (peníze města Erfurt).
Na rubové straně je štít se znakem města Erfur t. Kromě městského kolového
štítu je na znaku kolo z Varguly, kůly z Kapellendorfu, šachová pole z
Vippachu a orlice z Vieselbachu. Opis na lehké variantě tolaru (Würdtwein)
zní: DATE.CAESARIS.CAESARI. E.QV.SVN.DE.DEO. Opis se vztahuje k tehdejšímu
náboženskému sporu a objasňuje postoj Erfur tu: „Dej císaři, co jeho jest, a
bohu, co bohu náleží.“
Tolar y s letopočtem 1548 se razily po několik dalších let. Mincmistr Albrecht
Fröhlich k tomu v jednom dopise z roku 1555 městské radě v Erfur tu mimo jiné
zmiňuje, že na pokyn dále prováděl ražbu, a kdyby mu to bylo přikázáno, v roce
1555 by také dále razil. Motiv lícové strany mince s postranními postavami
silně připomíná tolar ze Schwarzburgu z období 1543–1545. Teprve po roce 1556
Schwarzburg na lícové straně prezentuje divokého muže a divokou ženu a tento
styl je zachován po celé období ražby tohoto typu tolaru.
Až v roce 1603 se v Erfurtu prováděly znovu tolarové ražby s divokým mužem a
divokou ženou a v souladu se změněným dobov ým vkusem prezentuje také Erfur t
na lícové straně „Divoký pár“. Z hlediska úspor y nákladů se razící (spodní
železo) používalo hned dvakrát, neboť kromě tolarů se na oslavu ostrostřelců
ve dnech 29. srpna až 5. září v yrazilo také 200 kusů 60krejcarových
prémiových guldenů.
V mincovně v Erfur tu se od roku 1601 do roku 1609 razily tolar y s divokým
mužem a divokou ženou také pro Schwarzburg, nejdříve pod vedením mincmistra
Floriana Grubera do roku 1606, poté do roku 1609 pod vedením mincmistra
Hieronyma Cronbergera.
V roce 1617 se uskutečnila nejrozsáhlejší ražba tolarů, kterou Erfur t kdy
zažil. Náhlou a nadměrnou aktivitu ražby je možné přisuzovat vedle stavebních
záměrů města (mimo jiné nového augustiniánského kláštera) opět převážně
politickým důvodům. Protože Erfur t do války, kterou vedl císař proti Turkům,
nepostavil žádné vojáky, požadoval císař jako vyrovnání velkou f inanční
částku ve stříbře, kterou město uhradilo novými tolar y jako tzv. „tureckou
daň“.
Mincovní motiv a opis na minci se vzhledem k prvním tolarům z roku 1548
podstatně změnily. Základní motiv y, lícová strana se štítem města Erfur t,
divokým mužem a divokou ženou a rubová strana s velkým znakem, tvořeným
několika poli a letopočtem zůstaly stejné. Z tohoto roku 1617 existují dva
základní typy od dvou mincmistrů, které se podstatně odlišují ztvárněním
rubové strany. První typ mince je s hlavou anděla nad znakem a druhý méně se v
ysky tující hlavní typ mince je s letopočtem nad znakem a iniciálami
mincmistra AW pod znakem (typ 5).
Čtyři typy tolarů mincmistra Johanna Schneidera z roku 1617
Mezi erfur tskými tolar y s letopočtem 1617 se nápadně často v ysky tuje jeden
typ. Na rubové straně je znak rozdělený do čtyř polí se středov ým štítem,
nahoře je znak hranatý, dole obloukovitý, nad znakem je hlava anděla, na obou
stranách chemické značky a dole v oblouku na vnitřním kruhu rozdělený
letopočet. Lícová strana tohoto tolaru se razila ve čtyřech raznicích lícové
strany, které se liší koncovkami v opisu popř. interpunkčními tečkami. Ty to
čtyři typy lícové strany v kombinaci s větším počtem „rubov ých stran s
andělskou hlavou“ a k tomu pát ý typ tolaru mincmistra AW tvoří celkem více
než 50 variací raznic jen z roku 1617.
Ve starší literatuře o mincích se často takov ý tolar datuje k roku 1613, ale
je třeba to číst jako 1617. V průběhu ražby se „7“ mírně poškodila raznicí.
Srovnáním raznic je možné tuto vadu jednoznačně doložit. Mince patří k typu 1
(srovnej Slg. Behr 463).
Je hlavně zajímavé, že raznice spodní strany (štok) s „divokým párem“ 4. typu
se v roce 1637 znovu používal s novou raznicí vrchní strany (strana znaku) s
letopočtem 1637. Nenajdeme zde (o 20 let později!) trhlinu od lokte divoké
paní nad prvním E slova ARGENTEA, která vznikla v razidle.
Existují tolary, které pochází jednoznačně ze stejné spodního razidla, ale na
kterých je patrná stále větší trhlina v uvedené oblasti vzniklý při ražbě. Na
razidle byla později provedena úprava křivé, trochu nešťastné, křížové rozety
čtyřlístku (viz tolar 1637), která se nachází nahoře v opisu, na nápadně
silnou, rovně postavenou rozetu se čtyřmi lístky (viz obrázek Rs typ 4).
Rubové strany ale mají letopočet 1617! Z toho plyne: většina tolarů s
letopočtem 1617 nebyla ražena opravdu v roce 1617, ale teprve v roce 1637 a
možná dokonce později, ale na rubové strany byly použit y stará razidla z roku
1617.
Přesný důkaz tohoto důležitého poznatku pro mincovní v ýzkum poprvé podal a
doložil v roce 1997 numizmatik Gerd Behr. Takto je možné dostatečně objasnit
četnost těchto speciálních typů tolaru s letopočtem 1617. Pravděpodobně ale
existovala ještě další kombinace razidel s jinými popř. starými razidly kvůli
úspoře nákladů, což se jeví právě s ohledem na ekonomicky nadmíru náročné době
třicetileté války jako logické, každopádně mincovna v Erfur tu disponovala
pozoruhodným počtem v ysoce kvalitních star ých tolarov ých razidel, která se
pravděpodobně podle potřeby upravovaly. Přesto byly provedeny další ražby
tohoto dominantního typu tolaru, např. s letopočtem 1618 a 1620, dále 1621,
1632 a 1637 s opisem lícové strany: MON:ARGENTEA. CIVITAT:ERFFORDENSIS.
Je třeba podotknout, že mincmistr Ismus Wagner označoval tolar y z roku 1617
(typ5), 1618, 1620 a 1621 svou značkou A-W. V roce 1632 byl v yražen tolar se
dvěma mincmistrovskými značkami EW a IS na straně se znakem.
Úplnou novinkou tehdy v Erfur tu byla skutečnost, že si město souběžně
dovolilo dva mincmistr y. Patrně to souviselo s tím, že právě nastalo období
neobv ykle čilé ražební činnosti, přičemž roli hrála také obrovská množství
malých mincovních nominálů (např. kiprové ražby nebo ražba grošů v letech
1622/1623, ojediněle do roku 1638), ale i v yšších tolarov ých mincí a
nominálů v yšších než tolar (např. silné dvoutolar y apod.).
Faktem je, že oba mincmistři museli pro radu města odvádět skutečně kvalitní
práci. Vzhledem k tak velkému počtu zaměstnanců a zadavatelů rozsáhlých
městských ražeb, byli tito schopní mincmistři jako zodpovědní organizátoři v
oněch letech nenahraditelní, dokonce se dá konstatovat, že byli pro město
požehnáním. Podpis EW ještě nebyl prokázán jako Erasmus Wagner, ani identita
Asmuse Wagnera (AW) s jeho osobou.
Druhým mincmistrem byl Johann Schneider (zvaný Weissmantel), kter ý své tolar
y označoval chemickými značkami sír y (vlevo vedle znaku) a r tuť (vpravo). Ty
to značky jsou na tolarech s divokým mužem a divokou ženou z roku 1617 (typ1–4)
, 1633 a 1637. O obou mincmistrech toho víme jen málo. Jisté je, že 22. září
1631 zavítal do Erfur tu švédský král Gustav Adolf a městského mincmistra
Johanna Schneidera zavázal také do sv ých služeb.
V roce 1633 se kromě v té době již úplně jinak vypadajících tolarov ých ražeb
razily tolar y s divokým mužem a divokou ženou s jiným motivem, tzv. městský
tolar, s letopočtem uváděným na lícové straně a s opisem: MON REIPVBLICAE
CIVITATIS ERFFORDI
Lícová strana připomíná použitím starého opisu první
tolarové ražby z roku 1548. Na rubové straně je pohled na město Erfur t, nad
městem je mezi anděly jméno Jehova v paprscích.
Erfur tské tolar y s divokým mužem a divokou ženou obíhaly v celé říši a
patřily tehdy k nejžádanějším a nejpoužívanějším stříbrným platebním
prostředkům. Divoký muž a divoká žena se vyskytovaly také na čtvr ttolarech a
půltolarech, které se na rozdí l od tolarů z roku 1617 řadí mezi velké ražební
rarit y z Erfur tu.
