Hrst drobných může být jistota... Na návštěvě v Keni
Poslední keňské šilinky již tradičně utrácím v Nairobi několik hodin před odletem na
místním tržišti poblíž hotelu Holiday Inn.
Již v okamžiku nákupu vím, že mám u sebe
poslední peníze (dolarové bankovky jsou v jiné peněžence a jsou určeny na cestu na
letiště a pobyt v tranzitu), kufr je již plný místních nezbytností jako je glazovaná
keramika, knihy, košíky, skvělá keňská káva a čaj, a tak ten nákup je v podstatě jen
rituální. Svírám v ruce hrst drobných a jsem si jistá, že za ně koupím něco úžasného.
Tentokrát to však bylo složitější, drobných mincí je v Keni koncem roku 2012 nedostatek.
Pr vní vlastní mince v ydala Keňská republika v roce 1966 a byly v hodnotách 5, 10, 25 a 50 centů, další hodnoty pak byly 1 a 2 keňské šilinky. V roce 1973 a 1985 k této základní řadě přibyly dvě ražby mince v hodnotě 5 šilinků, v roce 1994 přibyla oblíbená 10šilinková mince a v roce 1998 se konečně objevila mince v hodnotě 20 šilinků.
Bez ohledu na rok ražby se dají všechny keňské mince poměrně dobře datovat i při zběžném pohledu, identif ikačním klíčem je portrét keňských prezidentů. Mezi lety 1967 až 1978 je zdobil por trét prvního prezidenta Keňské republiky Jomo Kenyatty. Na ražbě v letech 1980 se objevila ražba s por trétem Daniela arapa Moie a z různých důvodů se mince s jeho portrétem razily až do roku 2005, kdy se keňská národní banka vrátila k původnímu portrétu Kenyatty na nově ražených mincích v hodnotách 50 centů, 1, 5, 10 a 20 šilinků. Star ý typ 25
šilinku již nebyl ražen.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013
Jeruzalém ze zlata Řada investičních mincí s památkami Jeruzaléma
Jeruzalém byl hlavním městem starověkého Izraelského království za panování králů Davida a Šalomouna
(10. stol. př.n.l.) a po jeho rozpadu, roku 931 př.n.l., se stal hlavním městem Judského království, v němž až do roku 586 př.n.l. kralovali panovníci Davidovy dynastie.
Tehdy byl Jeruzalém dobyt vojsky babylónského krále Nebúkadnesara II. a Šalomounův chrám, jenž představoval náboženské, kultovní a kulturní centrum židovského národa, byl zničen. Judsko s Jeruzalémem připadlo Babylónii a velká část Židů byla odvedena do babylónského zajetí. Když Peršané roku 539 př. n. l. porazili Babylóňany a Judsko se stalo perskou provincií, tak se souhlasem krále Kýra II. začal postupný návrat Židů do Jeruzaléma a jeho okolí. Jeruzalém se opět stal hlavním městem autonomní perské provincie Jehud a roku 515 př. n. l. tam byl zasvěcen druhý Chrám, který existoval až do konce prvního protiřímského povstání, kdy jej roku 70 n. l. zničil Titus. Jeruzalém byl hlavním městem Judska za vlády Alexandra Velikého (332–323 př. n. l.) a jeho nástupců a zůstal jím i po dobytí samostatnosti panovníky z dynastie Hasmonejců v letech 142–37 př. n. l. Za vlády kontroverzního judského krále Heroda I. Velikého (37–4 př. n. l.) bylo v Jeruzalémě postaveno velké množství nádherných staveb a velkolepě přestavěn Chrám. Jeruzalém zůstal po Herodově smrti hlavním městem římské provincie Judaea až do roku 132 n. l., kdy císař Hadrianus rozhodl o jeho přebudování na římské pohanské město Aelia Capitolina, jehož dominantou byl na Chrámové hoře nově postavený chrám Jupitera Kapitolinského.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
