Kalendárium 2016 stříbro.

200 & 500 LEKË
Bankovky Albánie: výběr 1996–2013

Zákonným platidlem Albánie je tzv. lek (množné číslo lekë) Jeho neoficiální zkratka je L, ISO 4217 kód je ALL. Jedna setina leku (1/100) se nazývá qindarka (množné číslo qindarkë), která byla zavedena v roce 1964.

Pro svou nízkou kupní hodnotu se v oběhu ovšem nevyskytují žádné mince v tomto nominále (qindarka). Z pohledu stručné historie Albánie používala až do získání samostatnosti na Osmanské říši v roce 1912 osmanský monetární systém. Mezi roky 1912 a 1926 kolovaly na albánském území mince a bankovky států, které byly zapojeny do tzv. Latinské monetární unie1 (především francouzský frank, řecká drachma a nebo italská lira) i rakousko-uherská koruna. V letech 1926 až 1939 byla zavedena národní albánská měna franga (albánské pojmenování pro frank; plurál frang[ar] nebo frank[ar]), která se rozdělovala na 5 leků (1 lek odpovídal 1/5 albánského franku). Oficiálním datem přijetí měnové jednotky lek je rok 1925, kdy jednotka vznikla původně jako díl albánského franku. Podobné dělení mělo alternativní označení belga (plurál belges), což bylo pojmenování pro pět belgických franků.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2019.

Ferdinand I. (V.)
Nástup vlády, holdování ve Vídni 1835 a jedna unikátní ražba

Před 180 lety, v roce 1835, se ujal vlády poslední korunovaný český král z rodu habsburského – arcivévoda rakouský Ferdinand,1 jako rakouský císař toho jména první, jako uherský a český král v posloupnosti habsburských panovníků pátý.

Ferdinand převzal vládu po smrti svého otce císaře Františka I. dne 2. března 1835. Korunovace rakouských císařů měly být prováděny podle částečně převzatých říšských tradic. Jako korunovačních insignií mělo bý t používáno Rudolfov y tzv. domácí koruny z roku 1602 a žezla s říšským jablkem, jež k ní dal zhotovit císař Matyáš po roce 1612. K vlastnímu aktu korunovace touto korunou a k provedení s tím spojeného obřadu však nikdy nedošlo, i když panovníci titul rakouského císaře používali. Proto nástup císaře Ferdinanda I. připomínají pouze dvě pamětní medaile a korunovační ražby logicky chybí. Císař Ferdinand patřil sice k nejoblíbenějším habsburským panovníkům, ale on sám ovšem ve skutečnosti nikdy nevládl. Jeho otec před smrtí fakticky složil vládu v monarchii do rukou kancléře Metternicha a státní rady. Na systému rakouské vlády se tak po smrti Františka I. prakticky nic nezměnilo a rakouská zahraniční i vnitřní politika byla i nadále vedena v duchu metternichovského absolutismu. Byla to „absolutní monarchie bez monarchy“.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2015.

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU